Převozník mé duše

v temném zákoutí osamělé noci

převozník duše

unáší mou bolest

v slzách vzdalujícího se ráje

potemněla řeka všude kolem
stíny se plouží a oheň co tak pálí

srdce mé je už jen spáleným popelem
které už nikdo nikdy nebude chtít

a tak ho beru a sypu do ztracena věčných vin
namísto slunce jen prázdné hroby plné pavučin

takový chlad

mrazivé procitnutí

v předpeklí uvězněné samoty