Letokruhy

Jako barevné listí

rozsvíceného rána

směješ se stále stejně,

zarytá v kůře času

zarostlých vzpomínek

ve tvaru srdce.

Ještě stále počítáš letokruhy?

...

Kolik roků asi spočítáš

od chvíle,

kdy vzduch voněl jarem,

když jsem opouštěl tvé srdce

po špičkách.

Vzpomínám si, jak jsi spala

pod tím naším stromem,

zvlněné sny

jako vlny moře

tě kolébaly do zapomnění,

zatímco jsem tě přikrýval dotykem,

potom jsem setřel slzu prstem

a vtiskl svůj smutek

až na dno duše,

na samý okraj ticha,

své srdce jsem rozmixoval

na milióny kousků prázdna.

...

Jak smutná rána bez dotyků,

kde nekotví láska.

…

Hledám ji v průzoru,

přes rybí šupinu pro štěstí,

přes uzemněné touhy.

...

Vzduch opět voní jarem,

ale já už dávno netoužím

po ukotvení.