Krása je hramonie, něco, co nedrhne, nedráždí, jen hladí a udivuje svou samozřejmou přítomností. Je dobré si jí všímat a ukazovat druhým (třeba prostřednictvím umění), protože těch ošklivých věcí je beztak dost.

Krásu lze nalézt v čemkoli, lze ji objevit kterýmkoli smyslem, jenž máme k dispozici. Není ovšem nad to, když ji můžeme vnímat všemi smysly najednou, a co teprve, když ji i cítíme - srdcem a pronikne i do duše.
Někdy se poštěstí a najednou člověk slyší barvy a ví, jakou chuť mají zvuky, jde to i bez pomoci halucinogennů, stačí se otevřít:-)
Krásu nemusíme hledat, je všude kolem nás, ve všem, i v nás.

Krásu vnímám především svým srdcem. Kdo chce objevit krásu, musí jít do svých vlastních hlubin. Naše oči mnohdy nevidí krásu, která je často skrytá před naším fyzickým zrakem. S viděním krásy, to je jako s květem. Květ musíte zalévat svou láskou, jen tehdy vykvete do krásy. Podobně i vy musíte prodělat tuto tajemnou metamorfózu a najednou si uvědomíte, že vidíte jiným zrakem, očima lásky a to je skutečné tajemství vidění a vnímání krásy.